Nezmyselný, nezáživný, nudný blog. Ako ja.

Veci, ktoré nečakáme

25. května 2014 v 15:37 | Cass
Dejú sa mi čudné veci. Také, neočakávané. Nie nepríjemné, ale skutočne zvláštne.
Včera som bola po dlhej dobe konečne v noci v meste. Nechcela som ísť. Chcela som ísť v piatok, ale nemala som s kým. No a včera..to mala byť len taká sobota. Obyčajná. Film, kniha, hudba, depresia, samota a spať. Ale nebolo to tak. Šla som von. Dokonca ma moji prísni rodičia pustili do druhej (inak im robí problém nechať ma do jednej alebo do polnoci), okrem toho, keď som mamine nakoniec povedala, že asi nechcem ísť, sama ma tam poslala. To je teda niečo. No takže som šla. A bolo mi skvele.
Neviem, prečo dobrovoľne sedím doma a umáram sa v žiali, keď v spoločnosti neznámych ľudí, alkoholu a hlasnej hudby sa cítim tak dobre. Nikdy som nemala problém konverzovať na akúkoľvek tému s akýmkoľvek človekom. Baví ma to. Mám rada zaujímavých ľudí.
Vlastne som nechcela vôbec piť, ale keď som ho uvidela, odsunula som nabok všetky zásady. Ešte stále som z neho strašne nervózna. Aj keď oficiálne ma už nezaujíma, už sa mi nepáči, nemám z neho pomotanú hlavu.
Kraviny. Sprostosti. Klamstvá. Prázdne slová. Čisté lži.

Koľko treba človeku, aby v ňom to otravné bláznivé zaláskovanie ostalo?

Mne stačí tak približne jedno objatie mesačne. Som teda nenáročná na údržbu. Fakt, vidím ho raz za mesiac (možno aj menej), kedy ma objíme a spýta sa ako sa mám. Vlastne ho to asi nezaujíma. Zasmejeme sa, ja som v nebi z jeho vône a úsmevu a pohľadu a objatia. Koniec.
No a zase sa budem trápiť.
Teda...bolo to neočakávané, pekné a skutočne zaujímavé, ak sa na to pozerám ako na celkom vtipný sled nepredpokladaných okolností. Že ma kamošky zavolajú von, že ma rodičia pustia, že sa ocitnem práve v tej chvíli práve v tom klube, práve pri tom bare.
Len už nechcem trpieť.

Takže idem ďalej. Alebo sa tak budem aspoň tváriť.

Aby som však dokončila svoj opis včerajšo-dnešnej noci, takže potom som tancovala, stratila sa, bola obkľúčená 4 mladými mužmi, ktorí boli trochu vtieraví, no celkom milí a neškodní, pomohla som kamarátke, behala som, zase tancovala a nakoniec som šla domov. Taxíkom s milým taxikárom, fakt bol super. Hovoril mi o láske a o mladosti.
A prišla som domov. O tretej. Čiže celú hodinu po limite. Ups. No a moji rodičia? Nič. Celkom sa mi to páči.
Oh a aby som nezabudla, ráno som bola o pol kila ľahšia ako deň predtým. Tieto nočné bláznovstvá majú niečo do seba :)

Takže, čo toto všetko znamená? Čo som vlastne týmto článkom chcela povedať?
Každá vec, ktorú spravíme zmení všetko nasledujúce. Myslím, že neverím na osud alebo niečo také. Neverím na nejaké predurčenie. Na to, že všetko je dopredu premyslené a my sme iba bábky vo vlastnom živote.
Musíme sa naučiť znášať následky svojich činov.


Dnes sa cítim tak normálne, ako už dávno nie. Celý deň behám v nových šatách, jem a som veselá. A myslím, že dnes som pekná. Prečo je to dnes takto a inokedy nie? Prečo sa občas stanú veci, ktoré nečakáme a zmenia všetko?
Prečo je láska taká komplikovaná?


Ja a Tom vám želáme peknú slnečnú nedeľu.
A prosím, prečítajte si môj článok a zamyslite sa nad ním. Aspoň na chvíľku.
Nech to má zmysel.
Cass
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vojtěch Vojtěch | E-mail | Web | 26. května 2014 v 7:16 | Reagovat

Já si čtu každý Tvůj článek, ale než si stihnu rozmyslet, co k němu napíšu, Ty napíšeš další :D V tom, jestli věřit na osud a jestli máme něco předurčené pořád nemám jasno, protože to mám v životě tak, že někdy to tak  vypadá a jindy ne. Ale ta myšlenka, že každá věc má vliv na všechno po ní je... hustá. (nevím jestli slovo “hustý“ používáte ve slovenštině...? :D) Nutí to člověka dobře zvažovat, co vlastně dělá... Občas je fakt těžké soustředit se v životě opravdu jen na ty věci, které jsou potřeba. Co si pořád připomínám (a často na to zapomínám) je prostě vyhledávat lásku a krásné věci kolem.

2 Jolly Jolly | E-mail | Web | 26. května 2014 v 15:17 | Reagovat

U mě to tedy bylo naopak: tady jsem se místo obvyklého sobotního večera nechala přemluvit a vyrazila s kamarádkou do klubu, po několika měsících si dala víno...ale u mě to bylo zklamání. Ať žije samota (a knihy)!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama