Nezmyselný, nezáživný, nudný blog. Ako ja.

Nočná kríza

17. srpna 2014 v 0:13 | Cassie
V BA bolo super. To mesto sa mi páči. Okrem toho, že som robila (a pri tom dostala alergiu na prach, takže teraz kýcham, mám plný nos a škriabe ma v hrdle), som bola aj nakupovať. A kúpila som si najdokonalejšie veci, po ktorých som už dlho túžila. Našťastie mi to rodičia preplatili, takže moje ťažko zarobené peniaze si môžu vydýchnuť. Jedla som celkom dosť, ale mala som veľa pohybu, takže sa to všetko tak nejako vyrovnalo a momentálne mám 51,3kg. Príliš veľa. Príliš zlé.

Okrem toho zase mi hlavou behajú tie otázky okolo mojej budúcnosti, života a tak. Najradšej by som zaliezla pod perinu. Navždy. Vykašľala sa na všetko, na život, ľudí, pocity a len počúvala vlastný dych. Umierala. Ibaže to sa nedá. Neviem prečo. Niekto sa rozhodol, že to tak bude. Že musím ísť na školu a potom niečo robiť, študovať alebo tak. A ja som príliš zmätená a stratená, aby som vedela, čo vlastne chcem. Bože, veď ja si neviem vybrať ani príchuť zmrzliny, ako si mám vybrať život?

Je toho na mňa príliš. Nemala by som sedieť doma a premýšľať. Mala by som byť v meste, tancovať, piť, baviť sa, nechať si kupovať drinky a baliť sa chlapmi, ale ja namiesto toho pozerám priblblý film a jem. Naprd. A okrem toho on. Je toho veľa.

Nemám rada tieto nočné krízy. Chce sa mi kričať, plakať, utiecť a ešte všeličo. Ale nič z toho nespravím. Už nie som malé dievčatko, ktoré si skryje tvár do dlaní a všetko zlé zmizne. Som skoro dospelá. Mám vodčiák. Budem maturovať. Bojím sa toho. Že vyrastiem, dospejem a stratí sa to, čo som doteraz mala. Detstvo, nevinnosť, jednoduchosť.

Chcem zastaviť čas. Nemyslieť.

Pustím si hudbu a zaženiem temných démonov z mojej mysle. Lebo to jediné ma dokáže vziať preč, keď všetko zlyhá. Hudba a ticho. Piesne, ktoré mi do cesty privieva vietor a on.

Prajem vám všetkým krásny zvyšok víkendu. Netrápte sa nad životnými otázkami a radšej načúvajte zvukom krásy. Niečo vám tu pridám, nech máte inšpiráciu.

Lúčim sa...
Cassie

.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zoe-in-dark-light zoe-in-dark-light | Web | 17. srpna 2014 v 1:39 | Reagovat

Strašně hezky jsi napsala tu druhou otázku ohledně smrti, wow:)
Jinak článek jsem uschovala na jindy, potřebovla, jak jsi napsala "nesnášim tyhle noční krize" a jelikož se toho nějak moc nashromáždilo i s emocema, musela jsem to přepsat :/
Každopádně 51kg, je super, snad taky shodím na 51 a na mých vysněných 48kg :)
Jinak jsem ráda, že jsi zpět těšila jsem se na tvoje články a samozřejmě jsi nezklamala, moc hezky napsaný :)

2 Mary Mary | Web | 17. srpna 2014 v 6:07 | Reagovat

rozhodnut sa co dalej po mature je velka otazka no netreba ju precenovat... ja som povodne isla studovat vyzivu ludi na vs...  lenze prisla praca a tak skola isla bokom.... potom som sa o to pokusila znova ale externe.... potom som sa prestahovala do brna a zmenila som skolu.... no a teraz nemam ani skolu ani pracu, ale svet ide aj tak dalej... a ver tomu ze som sice bola nutena zacat zit zivot dospelakov ale v srdci som stale malym dietatom :)

3 liliforana liliforana | Web | 17. srpna 2014 v 11:44 | Reagovat

Jo život je těžký a nespravedlivý..ale jak říkáš nic s tím neuděláš.. má to tak být.. asi to ten nahoře tak chce .. :/ já mám pocity úplně stejné.. ale snažím se držet pravidla ,,co můžeš udělat teď, neodkládej na zítra,, ;) !! přeji ti hodně sil a ať si uvědomíš co vlastně chceš a co je pro Tebe v životě to nejdůležitější ;)

4 Lena Lena | Web | 17. srpna 2014 v 18:04 | Reagovat

Taky bych nejraději zalezla pod peřinu a nikdy nemusela vylézt...moc dobře tě chápu ;) :/

5 Mei Mei | Web | 17. srpna 2014 v 19:42 | Reagovat

Ja som sa tiež tento rok bála mojej 18ky. Bojím sa starnutia a tiež by som najradšej zastavila čas. Ale keď som prekročila hranicu medzi detstvom a dospelosťou, tak som si uvedomila, že sa nič nezmenilo. Stále som to ja. Neboj sa, nič nestratíš. Stále to budeš rovnaká ty.
A tej maturity sa neboj, zmaturuje každý blbec. Ver mi, videla som to na vlastné oči. :D

6 moschinoo moschinoo | Web | 18. srpna 2014 v 11:04 | Reagovat

hm. Znám ten pocit, až moc často jsem měla tyhle stavy. Abych pravdu řekla - jediné co na to pomůže je již zmiňované. Chodit ven. Bavit se. Poznávat lidi. Motivovat se něčím/někým a pořád si opakovat: ŽIJU JEN JEDNOU, MÁM SVŮJ ŽIVOT PROMARNIT  U SERIÁLŮ/filmů ?! NE. Musíme se vzchopit ne se utápět ve vlastním světě myšlenek, zavřené doma pod peřinou........ všechno je takové jaké si to uděláš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama