Nezmyselný, nezáživný, nudný blog. Ako ja.

Nesmierne smutné dievča

29. září 2014 v 23:47 | Cassie
Môj život sa mení ako jesenné počasie.
Pred týždňom som vám písala, že veci sú ok. Pred týždňom som sa tešila na piatok a dúfala v lepší život. S ním. Dnes neviem, na čom som. Vo štvrtok mi napísal niečo v zmysle, že sa ku nej chce vrátiť.
Plakala som. Ako nikdy predtým kvôli chlapcovi. Nie je to v poriadku.
V piatok som ho stretla, porozprávali sme sa, on jej zase napísal, že už s ňou nič neche mať, zase sme sa bozkávali, potom som sa veľmi opila, vynadala mu, dohrýzla ho a ušla domov.

A odvtedy sú veci zvláštne on sa cíti mizerne ja tiež. A všetky kamarátky mi radia, aby som sa naňho vykašľala, alebo to aspoň nechala tak a neriešila to veľmi. A ja sama neviem čo mám robiť. A čo chcem urobiť.
Robí zo mňa hlupaňu a ja mu v tom nebránim. Prečo? Lebo ho mám rada? To je ten hlúpy dôvod?

Cítim sa ako v tranze, nikdy som kvôli chalanovi takéto veci neprežívala. Nikdy som nebola taká zmätená a nikdy nič tak strašne nebolelo. Alebo možno áno, najhoršia bolesť je vždy tá, ktorú práve cítime.

Dnes ráno som vážila presne 51. Stále príliš veľa, príliš. Zajtra píšem písomku z psychológie a nemám chuť, silu, náladu učiť sa. Počúvam smutné piesne, sedím a premýšľam.

Môj život sa rozpadáva. Všetko sa sype. Každý kúsok. Neviem ako dlho to budem ešte zvládať. V piatok som sa opila ako už dávno nie, nezvládala som to. Toto všetko. Všetky sračky, ktoré sa mi dejú v živote. Ale nepomohlo to. Tak som sa rozhodla, že s alkoholom končím. Nemá to zmysel.

Chcela by som necítiť.

Čoskoro budem dospelá. A nie som ani šťastná ani štíhla, nemám priateľa, neviem čo chcem v živote dosiahnuť, som stále smutná, nič nie je ako má byť. Mám čudný pocit, že možno už nestíham zomrieť v sedemnástich. Neviem čo potom. Ako ďalej. Ale viem, že chcem schudnúť najviac ako dokážem. Lebo nikdy nedovolím, aby som v tejto veci zlyhala. Nikdy.

Majte sa lepšie
Cassie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 liliforana liliforana | Web | 30. září 2014 v 20:50 | Reagovat

Víš co ony rady kamarádek jsou fajn,.. ale nikdy se jima neřiď.. je to jejich nazor .. ony neví jak to ve skutečnosti je .. ani jak to cítí on ani ty .. jenom vyslechni jejich rady a řiď se svým rozumem! i když je to těžké.. musíš se tomu postavit čelem ..ono to nějak dopadne !!

2 Anabelle Anabelle | Web | 2. října 2014 v 19:52 | Reagovat

Kamarádky asi nikdy neprožily takový vztah a pokud ano, nebyl opravdový. Věř nebo ne, vím jak se cítíš. Právě prožívám něco podobného včetně všech úzkostlivých stavů. S mým přítelem jsme si dali pauzu před několika týdny, řvali jsme neustále na sebe, nebylo to k vydržení. Nejdříve nechápal proč, brzy to pochopil.Nevýhodou je, že chodíme do jedné třídě, již pátým rokem, vídat se s ním každý den není jednoduché a obzvláště, když to "pálí" za jinýma. Nesnáším to. Dva roky jako by se jen tak rozplynuly, jako by zůstaly viset někde v prostorách času. Je těžké být bez člověka, kterého milujeme a zároveň nenávidíme za to, jak se k nám chová. Myslím si, že tvůj přítel neví, co chce a rozhodování se mezi tebou a tou jinou pro něj není nejsnazší. Můžu ti říct, vykašli se na to, ale vím, že to neuděláš.. taky bych to neudělala. Nebo ti jen řeknu, že čas leckteré rány zahojí ukáže ti nový směr. Třeba potom budeš vědět, jakým směrem se máš v budoucnu orientovat, třeba najednou v tvém životě vysvitne slunce a budeš šťastná. Na zázraky nevěřím, ale vím, že myslet na umírání je hloupost. Život je moc krátký na to, abychom si jej ničily lidmi, kteří za to nestojí.. ty to zvládneš. Drž se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama